Akio x Akira
Konečně, šance, na kterou jsem tolik čekal. Teď všem můžu ukázat, že nejsem takový, za jakého mě považují. Můžu jim dokázat, že jsem chytrý a už mě nebudou podceňovat. Teď přišla moje šance. Dostal jsem se do televizní soutěže. Zítra všem ukážu, jaký opravdu jsem. Už se mi nebudou posmívat za zády.
„A tady ho máme, náš dnešní soutěžící Akio, kterému je osmnáct let a pochází z Tokya.“ „Zdravím, jsem rád, že tu dnes můžu být.“ „To mi taky. A tady je jeho protihráč Akira, kterému je už dvacet a je také z Tokya. Hahaha.“
„Ahoj, jsem Akio“, řeknu a podám mu ruku. „Já jsem Akira, co to udělat trochu zajímavější?“ řekne poté, co si potřeseme rukama. „C-co máš na mysli?“ ptám se nechápavě. „Ten, kdo vyhraje, může dát poraženému úkol a to jakýkoli“, nabídne sázku a já ji rád příjmu, protože já neprohraju. „Tak a máme tu první soutěž, připravte se. Začínáme“, upozorní nás moderátor. Je to dlouhá hra, už bude deset hodin večer. Není divu, že prohrávám, už sem ospalí a nemyslí mi to. Jsem na dně, nevím, co mám dělat, totálně mě rozdrtil. Nikomu jsem nic nedokázal, maximálně to, že měli pravdu. A teď mi tenhle kluk dá nějaký úkol, který budu muset splnit ať je to cokoli.
„Takže, co moje výhra?“ zeptá se mě. „Co chceš?“ odpovím mu a přeju si, abych to měl rychle za sebou. „To je lehké, přeci tebe. A to dnes v noci“, popadne mě za ruku a táhne mě k jeho autu. „P-počkej, co to děláš?“ snažím se dostat z jeho sevření, ale má moc pevný stisk. „Co asi. Beru si svou výhru, ke mně domů, abych si ji vychutnal. A nic na mě nezkoušej, byla to sázka a ty jsi ji přijal“, obhajuje se a hodí mě do auta, ve kterém mě pak odveze k němu domů. Nebráním se, vím, že jsem na to přistoupil a musím to udělat. Když zastaví, otevře mi dveře a zavede mě k němu domů. „Bydlím sám“, řekne mi, aby mě ujistil, že nás nikdo neuvidí ani neuslyší. Míří si to rovnou do ložnice, kde mě hodí na postel. „Lež v klidu“, řekne mi a otočí se. Vezme něco z poličky a jde ke mně. Je to černá páska na oči, zaváže mi oči a zase někam odchází. Po chvíli dojde a sedá si ke mně na postel. „Trochu to štípne, ale nemusíš se bát“, upozorní mě a pak mě píchne jehlou. „C-co to děláš?“ vyjeknu na něj vyděšeně. Najednou se mi chce spát a taky v pár vteřinách usnu. Když se probudím, už nemám na sobě pásku, vlastně vůbec nic. Ležím tam nahý, mám ruce připoutané pouty k posteli. „Hej, co je to s tebou. Seš normální? Tohle je nezákonné, něco jako únos“, začnu křičet v prázdném pokoji. „Takže už jsi vzhůru?“ zeptá se, když vejde za mnou do pokoje. „Jo jsem a co mají znamenat ty pouta? Okamžitě mě pusť“, začnu na něj křičet. „Ale, ale měli jsme dohodu a tohle k ní patří. Jestli se ti to nelíbí, tak brzy bude“, dořekne a rychlým pohybem si sundá tričko. Začne se smát a svleče se celý. „P-počkej, já to ještě nedělal a ani nechci. Nech mě bejt, prostě na to zapomeneme.“ „To teda ne“, dořekne, přiblíží se k mým rtům a začne mě líbat. Sedne si obkročmo na mě a od mých rtů se přesune k mému krku, který začne posévat polibky. Pokračuje jazýčkem dolů k pravé bradavce, kterou olízne jazýčkem, jemně ji skousne a poté ji začne sát. Slastí zavzdychám a nemotorně se snažím dostat z pout. „Uklidni se a užívej si“, pobídne mě. Vzdám souboj s pouty a nechám ho dělat si, co chce. Chytne do ruky moje mužství a začne ho v pomalém tempu hladit. „Ách, to už je moc“, vykoktám. „To je teprve začátek budu tě trápit celou noc“, usměje se a vezme můj penis do úst. „A-ale dlouho to nevydržím“, říkám mu mezi steny. Je to na mě moc a o chvíli se mu udělám do jeho horkých úst a on všechno moje sperma spolkne. „Měl jsi pravdu. Dlouho jsi to nevydržel“, zasměje se a dá si moje nohy na ramena. Já zčervenám a zavřu oči. Pomalu do mě vniká, začne se ve mně hýbat a já svoje steny tlumím tím, že si koušu ret, ale moc mi to nepomáhá a pár stenů mi unikne z úst. Sotva popadám dech, políbí mě a začíná zrychlovat své pohyby. „Uvolni mi ruce. Neboj, nikam neuteču“, vysoukám ze sebe mezi steny. Přikývne a vezme klíček, co má na stolku vedle postele. Když mi uvolní ruce, obejmu ho kolem krku a zatínám do jeho světlé kůže nehty. Má už hodně rychlé tempo a já se neudržím a oba nás postříkám svým spermatem. On se ještě chvíli pohybuje a udělá se taky. Chvíli oddechujeme a najednou mě otočí na bříško, chytne mě za rameno a tentokrát do mě vnikne velmi rychle a tvrdě. Vyjeknu bolestí a nemohu popadnout dech. Všechno se opakuje a já už nemůžu, on se ke mně nahne a něco mi šeptá do ouška, ale ani to nevnímám. Jednou rukou mi dráždí bradavku a druhou mi hladí přirození. Už nemůžu a po chvíli se znovu už poněkolikáté udělám, ale on stále pokračuje, je to už na mě opravdu moc a kácím se vysílením. Stihne se udělat do pěti minut, a když se udělá, tak padne vedle mě, oddechuje, já už moc nevnímám a upadám do tvrdého spánku.
Ráno, když se probudím, jsem tu sám a v obýváku na stole leží papír. „Musel jsem jít, v kuchyni máš jídlo. Najez se a pak můžeš jít. Dohodu jsi splnil, ovšem pokus chceš, můžeš zůstat, Akiro.“ Ani jsem se nenajedl, rychle jsem se oblékl a šel jsem domů. Doma jsem se osprchoval a dal si něco k jídlu. Chci na to zapomenout, ale nečekaně to nejde. Za hodinu musím do práce. Třeba tam na to přestanu myslet. Jen co přijdu do práce, začne na mě Bell mluvit. „Máš tu už zákazníka, tak si pospěš“, řekne mezitím, co kolem ní projdu. Převleču se a uvedu zákazníka do místnosti. „Prosím, tady si lehněte“, pobídnu ho. Připravím si olejíčky a začnu s masáží. A takhle jde celí den. Přijdou, lehnou si, poděkují, odejdou. Je to pořád dokola, ale je to práce. Navíc masérem nemůže být každý. Musíte na to mít cit v rukou. Už je tu poslední zákazník. Dnes to byl náročný den. Když dojdu domů, jsem unavený, jdu se osprchovat a poté si lehnu na postel. Vyčerpáním usínám.
Týden uběhne celkem rychle. Už je pátek a zítra mám volno. „Je tady poslední zákazník objednaný na sedm hodin“, ozve se sekretářka. „Ať jde dovnitř“, odpovím ji. Zákazník vejde dovnitř, a jelikož sedím na židli, nevidím ho, a když se otočím, nevěřím svým očím. Ve dveřích stojí Akiro. Úplně oněmím a hledím na něj, jak na nějaký přízrak. Chci něco říct a tak otevřu pusu, ale nevychází z ní žádný zvuk. Přistoupí ke mně. „Ahoj“, řekne s úsměvem na tváři a já se konečně vzpamatuji. „A-ahoj“ vysoukám ze sebe. „Lehni si a uvolni se“, řeknu po chvilce a zčervenám, protože si vzpomenu na onu noc. Packard si lehne a já se pomalu pouštím do práce. Když už jsem hotový, sedne si a já ho už chci vyprovodit ven, když v tom najednou stojí za mnou, já se otočím, on mě chytne za bradu a začne mě líbat. Vykulím oči a snažím se ho odstrčit, ale nejde to, ale i tak se nepřestávám snažit ho odstrčit, nakonec to vzdám a nechám ho, ať mě líbá. Odtáhne se a přiblíží se k mému uchu. „Chci tě“, pošeptá mi do ucha a já nemám moc mu odporovat. Přitlačí mě ke dveřím a zamkne je, aby nás když tak někdo nevyrušil. Jednu ruku mi dá na záda a já se v nich prohnu. Začne mě znovu líbat a druhou rukou sjíždí dolů po mých zádech až k mému zadečku. Vsune ruku do mých kalhot a poté vnikne do mě jedním prstem, chvilinku počká, ať si na to zvyknu a poté jím začne pomalu hýbat. Postupně zrychluje pohyb prstem a přidá druhý prst, začne je roztahovat od sebe a já vzdychám slastí, ale uvědomím si, kde jsem a začnu ty vzdychy tlumit tím, že si skousnu ret. Přidá třetí prst a já zavzdychám nahlas slastí. Chvilku ještě jimi pohybuje a poté je vytáhne, otočí mě k sobě zády a já se rukama opřu o dveře. Přitiskne se na mě a vnikne do mě jedním rychlým pohybem, vyjeknu a on se začne pohybovat a hned udá rychlé tempo. Já vzdychám slastí, a i když si koušu ret, tak to jde docela slyšet. Uchopí můj penis a začne mě uspokojovat, druhou rukou mi vjede pod tričko a nahmatá bradavky, které začne dráždit. Mám už rozkousaný ret do krve a steny mi unikají z úst. Je to už na mě moc a já se s velmi hlasitým stenem udělám. Udělá ještě pár přírazů a také se udělá s docela hlasitým vzdychem. Oba oddechujeme po vysilujícím, ale úžasnému orgasmu. Najednou někdo zaklepe na dveře. „Je všechno v pořádku?“ ozve se hlas Bell. „V-vše je v pořádku“ odpovím rychle, aby neměla podezření. „Už půjdu domů“, dodá ještě. „Pěkný víkend“, popřeju jí. Slyším, jak odchází a začnu se oblékat taky. „U-už budu meset jít, řeknu Akurovi. „Hmm zavezu tě“, odpoví mi. „To není třeba díky.“ Stejně mě přemluví a veze mě domů. Jsem strašně unavený a tak se to snažím urychlit. „Díky, že jsi mě svezl, měj se“, poděkuju mu a odcházím. Vidím jak odjíždí a už se těším do postele.
Paru x Taiga