Drarry 1.kapitola (zatím bez názvu)
Rozhodla jsem se napsat kapitolovku o Drarry (Draco x Harry) Doufám že se vám tato povídka bude líbit, spíše jestli si ji někdy někdo přečte. Ať už nezdržuji, přeji pěkné počtení. Taiga (A moc se omlouvám za případné chyby, překlepy a taky za nesmysly)
Probouzet se každý den, bylo obtížnější a obtížnější. Zase se mu
zdálo o Voldemortovy. Tyhle noční můry byly vyčerpávající. Z Harryho se
řinul pot, těžce dýchal a po tvářích mu stékaly slzy. Noční můry se mu zdály od
doby kdy se Voldemort vrátil. Sice se mu zdály i před tím, ale tyhle byly více
něž hrůzostrašné. Ve snech se objevoval mrtvý Cedric, smějící se Smrtijedi a
nakonec mrtvý Sirius. Nechtěl na něho myslet, protože to bolelo, ale nešlo
to. Jeho kmotr mu byl ze všech nejbližší. Jeho smrt Harryho
zasáhla, tak moc až mu kouzelnický svět nepřipadal veselý. I předtím nebyl, ale
aspoň tam byl. Byl tam a žil. Harry se rozvzlykal. Jeho vzlyky probudily Rona,
nebo spíše Harryho křik, když ještě spal. „Harry, jsi v pořádku?“ ptal se
ustaraně Ron. „Jo,… jsem v pohodě.“ Ron zaváhal a zeptal se znovu.
„Opravdu jsi v pohodě?“ „Jo, vážně!“ řekl rozzlobeně Harry. Ron na něho
hleděl asi tak další dvě minuty. Pak si znovu lehl a spal.
Harry šel do koupelny a opláchl si obličej. Trochu se
uvolnil, když ze sebe smyl pot. Zahleděl se do zrcadla. Jizva pulzovala
bolestí, ještě ztěžka Harry oddechoval, na chvilku zavřel oči. ‚Potřebuji se uklidnit a nemyslet na Siriuse.Prostě na něho nemysli. Řekne se to snáz, než udělá. Měli by z toho udělat zákon.‘ Pořád se mu promítaly vzpomínky na mrtvého Cedrica, smějící se Smrtijedi a Sirius. V jeho nočních můrách se teď objevoval převážně Sirius. ‚Jestli najdu Belatrix, nedožije se další sekundy. Musím pomstít Siriuse. Pane bože zas myslím na Siriuse. To
není dobrý.‘ Zkusil to párkrát, ale potom to vzdal a šel si lehnout. Nemohl
usnout. To bylo samozřejmé, když se už probudil. Někteří znovu usnou, ale on
ne. ‚Musím s tím něco udělat, třeba
přenést se přes to.‘ Možná na chvilku usnul, ale to bylo vedlejší.
Další den ráno šel na snídani, jako obvykle. Hermiona a Ron
se zase hádali kvůli nějaké prkotině. Už ho to unavovalo, vlastně všechno ho
unavovalo. Učení, hádky Rona a Hermiony, cvičení kouzel, domácí úkoly, ale i
famfrpál. K nenávisti Snapea se přidal Malfoy. Nenáviděl Malfoye od
prvního pohledu, ale nevyrovnal se Snapeovy, až do teď. Poslední dobou byl
divný. Skoro vůbec si Malfoy nevšímal Harryho
i jeho kamarádů. Na snídani byl vždycky zadumaný. Harryho to upřímně
vytáčelo. Jo, byl rád, že si Malfoy z něho neutahuje, nedělá naschvály, ale…prostě ho to štvalo. Byl to něco, jako jejich
rituál. Bylo to ohromně stresující. Naštěstí, že už teď neměly Snapea na
lektvary a nebyly povinné, ale stejnak na ně chodil, protože teď mu šli nejvíc.
Natož obrana proti černé magii byla příšerná. Mít Snapea na tento předmět
nabyla žádná legrace. Snape si ty hodiny nanejvýš užíval. Naštěstí měli dneska
první hodinu lektvary.
Křiklan byl možná „trochu“ divný, ale Harry si nestěžoval,
protože látku probíranou v hodině uměl vysvětlit (i když ho Harry někdy
neposlouchal). Nejvíc mu šel tento předmět díky knize o lektvarech, která
patřila někomu, který se přezdíval „Princ
Dvojí-Krve.“ Na úplně první hodině
díky ní vyhrál tekuté štěstí.
První hodina byla v pohodě, ale druhá byla
jedna velká katastrofa.Snape byl odměřený, nevrlý a
dokonce i naštvaný. Obě hodiny měli spolu se Zmijozelem. Harry se ani
v jedné neubránil koutkem oka mrknout na zlomek vteřiny na Malfoye. Zdál
se být zadumanější než při snídani. „Hej Rone, nezdá se ti Malfoy divný?“
šeptal Harry Ronovi. „Koho to zajímá, když nás neotravuje?“ odpověděl stručně
Ron. „Není to hodně divné?“ „Už s tím přestaň!!“ vykřikl Ron podrážděně, tak
nahlas, že to uslyšeli všichni. „S čím mám přestat, pane Weasley?“ pronesl
podrážděně Snape . „S ničím pane. Omlouvám se.“ Zrudl hanbou Ron. „Mohl byste
mi říct, o čem jsem teď vykládal?“ řekl záludně Snape. Ron zrudl ještě víc a
chystal se odpovědět, že neví, ale Hermiona mu to šeptala a hned na začátku ji
Snape přerušil. „Slečno Grangerová,přestaňte pokaždé někomu radit, co má
odpovědět!“ „Promiňte “ špitla „Pane Weasley, můžete mi to laskavě říct“ odsekl
Snape. „Nevím, pane“ špitl Ron. „Neslyšel jsem!“ „Nevím, pane!“ řekl trochu víc
nahlas a podrážděně Ron. „A co vy Pottere?“ zeptal se Harryho s opovržením
v hlase. „Nevím, pane.“ Pronesl zahanbeně Harry. „Oběma dvěma vám uděluji
školní trest!!" odsekl Snape. Tohle mohl Harry tušit. Pohlédl ke
Zmijozelům a samozřejmě viděl velké úšklebky, ale Malfoy tomu nevěnoval žádnou
pozornost. Harryho to vážně naštvalo a svraštil obočí. Zmijozelům se úšklebek
zvětšil. ‚Malfoy mi nevěnuje pozornost!
Pane bože, tohle mě tak sere! Nejradši bych mu zakroutil krkem, nebo ne?' Harry byl v rozpoložení se svými city. Strašně
ho štvalo, že ho Malfoy ignoroval a jeho srdce rychle tlouklo. Hněvem? Ne. Tak
čím? Harry na to nedokázal odpovědět. Když hodina skončila uvědomil si, že si
zní pamatuje jen kraťoučký rozhovor s Ronem, jestli se tomu dá říkat rozhovor.
Dvě věty a dostane trest. tento den za nic nestál, i když se toho už moc
neudálo, nebo spíš vůbec nic.
Na obědě seděl čelem ke Zmijozelskému stolu a upřeně hleděl
na Malfoye. Ron se ho na něco ptal, ale nedokázal se na to soustředit. Malfoy
upřeně hleděl na svůj talíř a nevšímal si okolí. Parkinsnová ho šťouchla loktem
do ruky, ale nezareagoval na to. Parkinsnová svraštila obočí a něco řekla.
Harry tušil, co se ho ptala, ale neslyšel je, protože byl daleko od nich.
Samozřejmě ho nejprve napadlo, že se ho ptá, jestli je v pořádku, ale neodpovídalo
to délce mluvení. Harry se snažil rozpoznat o čem mluví, ale pak mu došlo, že
Malfoy ve vlaku mluvil o něčem. ‚Ano,
přece mluví o nějakém úkolu, který má
Malfoy splnit.' Harry se už předtím snažil zjistit, co má za úkol, ale teď
ho to zajímalo ještě víc. Byl tak zaujatý Malfoyem a Parkinsnovou, že si
nevšiml, že se na něj dívá Ron a Hermiona. Ron mu poklepal na rameno a oslovil ho: „Harry?" „Ano?" odpověděl Harry a podíval se na Rona. „Půjdeme už
na další hodinu?"zeptal se Ron. „Jasně." „ Musíme si pospíšit" dodala
Hermiona. teprve teď si Harry uvědomil, že tu skoro nikdo není. Rychle vyrazili
na hodinu.
Chtěla bych vás o něco poprosit, chtěla bych vědět váš názor na tuto povídku, jestli se vám líbila a jestli byste chtěli pokračování.
Supeeer
(Annie, 17. 3. 2021 21:54)